Jednou mi jeden člověk pověděl, že štěstí je rozhodnutí. Nezáleží na tom, co děláme pro to, abychom byli šťastní. Je úplně jedno, jestli máme víc přátel než minulý rok, nebo hezčí účes než bývalá našeho přítele. Tak docela jsem nerozuměla tomu rozhodnutí, říkala jsem si, jak se může pro štěstí rozhodnout? Jestli-že vím, že není nic, co by mě činilo šťastnou, nemůžu se jen tak rozhodnout, že šťastná budu. Zastávám totiž toho názoru, že šťastný může být ten, kdo je spokojený. Spokojený se svým životem, sám se sebou, s tím co má. A to je štěstí. Nebo ne?
Až teď si začínám uvědomovat, jak to vlastně myslel. Štěstí je individuální - není to něco, co by trvalo nepřetržitě - a proto je tak vzácné. Rozhodnutí pro štěstí spočívá v tom, že se vnitřně ponoříme do toho, co nás šťastnými dokáže učinit. Ale přesto... jestli skutečně šťastní budeme, to je otázka....
Žádné komentáře:
Okomentovat