Povinná četba k maturitě [part I.]

Malý princ

Osobně si myslím, že tohle je přesně ta kniha, kterou by měl znát úplně každý ještě předtím, než ji zahlédne na seznamu děl k ústní maturitní zkoušce z češtiny. Já osobně jsem ji četla ještě než jsem nastoupila na střední školu a nedávno ji zhltla přes jediný odpoledne znovu. Je pěkné si připomenout moudrá slova z téhle filozofické knížečky pro dospělé, kterou mnozí nepochopí tak, jak by měli. Znám spoustu lidí, kteří knize neporozuměli a vraceli se k ní až postupem času. Je fakt, že chvíli potrvá, než vám dojde, co se tím snažil Exupéry sdělit, ale pro mě to bylo něco jedinečného a výjimečného. Proto když jsem ji prvně uviděla v kánonu, věděla jsem, že tu knihu si tam musím zařadit.
Doporučuji všem, co budou maturovat letos s se mnou a nebo v příštích letech, protože lehkost téhle knihy vás dostane. Také sám autor byl dle mého velice zajímavý a talentovaný. Rozhodně to není jeden z těch autorů, u kterého si nevybavíte vůbec nic.

Moje hodnocení: 10/10

Smrt krásných srnců

Musím se přiznat, že prvně jsem znala jenom krásné filmové zpracování, které se mi neskutečně líbilo tehdy a líbí se mi i dnes. Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla pro Otu Pavla, jelikož jeho styl psaní je opravdu výborný. Člověka to přitáhne již od první půlky u první povídky, která nese název Nejdražší ve střední Evropě. Za mě rozhodně humorné, úsměvné, milé, autentické a hlavně vlastenecké! Podle mého to je dílo, na které může být český národ právem hrdý. Ota Pavel nezdržuje zbytečnými popisy, ale dává stručný nadhled do krajin a míst, kde se příběhy vyvíjí. Z knihy jde cítit láska k rodné zemi, ale především tedy obdiv k otci autora.
Nejvíce se mi líbila právě povídka první, která podle mě nejlépe odhadla tatínkovu povahu. Byla hezky humorná a nezdržovala. Mezi další, které vás zaručeně budou bavit patří také: Kapři pro wermacht, Ve službách Švédska a samosebou Smrt krásných srnců, po které je pojmenován celý soubor.
Také musím doporučit všem, určitě nešlápnete vedle!

Moje hodnocení: 10/10

Deník Anny Frankové

Tohle byla kniha, kterou jsem četla snad nejdéle ze všech. Nikoliv proto, že by byla kniha nějak moc dlouhá a nesrozumitelná, ale proto, že obsah knihy byl podle mě až moc autentický. Kniha to ani není tak docela, jelikož je to zkrátka deník, který napsala třináctiletá dívenka a její pohled na válku byl prostě takový, jaký život za 2.světové války byl. Anna byla vskutku velmi inteligentní a pozornou dívkou, která situaci, ve které se s rodinou vyskytne ne tak docela zvládala, ačkoliv se na první pohled zdálo, že válku ani nijak nevnímá. Ovšem, nikdo neviděla do jejího nitra, který ji sužovalo. Člověka při čtení deníku vždy profackuje vlna pokornosti a uvědomí si, jaké má štěstí, že něco takového nemusel zažít.
Z hlediska odborného je to dílo krátké, psáno jednoduchým jazykem, který se moc hezky čte a je samozřejmě psán deníkovými záznamy, které jsou mnohdy velmi krátké. Tuto knihu nedoporučuji všem, rozhodně bych jím nevnukla těm jedincům, kteří knihy z kánonu ani nečtou, protože skutečnosti z tohoto díla nemůžete jen tak okecat. Na druhou stranu je velké plus v tom směru, že Anna byla obyčejnou dívkou a ne žádnou spisovatelkou, u které byste musely vyjmenovávat všechny znaky jejího stylu psaní, ostatní tvorbu, nebo ledajaké životopisné údaje. Výhodou je, že snad každý má v podvědomí to, kdo Anna Franková byla.

Moje hodnocení: 8,5/10