Povinná četba k maturitě [part I.]

Malý princ

Osobně si myslím, že tohle je přesně ta kniha, kterou by měl znát úplně každý ještě předtím, než ji zahlédne na seznamu děl k ústní maturitní zkoušce z češtiny. Já osobně jsem ji četla ještě než jsem nastoupila na střední školu a nedávno ji zhltla přes jediný odpoledne znovu. Je pěkné si připomenout moudrá slova z téhle filozofické knížečky pro dospělé, kterou mnozí nepochopí tak, jak by měli. Znám spoustu lidí, kteří knize neporozuměli a vraceli se k ní až postupem času. Je fakt, že chvíli potrvá, než vám dojde, co se tím snažil Exupéry sdělit, ale pro mě to bylo něco jedinečného a výjimečného. Proto když jsem ji prvně uviděla v kánonu, věděla jsem, že tu knihu si tam musím zařadit.
Doporučuji všem, co budou maturovat letos s se mnou a nebo v příštích letech, protože lehkost téhle knihy vás dostane. Také sám autor byl dle mého velice zajímavý a talentovaný. Rozhodně to není jeden z těch autorů, u kterého si nevybavíte vůbec nic.

Moje hodnocení: 10/10

Smrt krásných srnců

Musím se přiznat, že prvně jsem znala jenom krásné filmové zpracování, které se mi neskutečně líbilo tehdy a líbí se mi i dnes. Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla pro Otu Pavla, jelikož jeho styl psaní je opravdu výborný. Člověka to přitáhne již od první půlky u první povídky, která nese název Nejdražší ve střední Evropě. Za mě rozhodně humorné, úsměvné, milé, autentické a hlavně vlastenecké! Podle mého to je dílo, na které může být český národ právem hrdý. Ota Pavel nezdržuje zbytečnými popisy, ale dává stručný nadhled do krajin a míst, kde se příběhy vyvíjí. Z knihy jde cítit láska k rodné zemi, ale především tedy obdiv k otci autora.
Nejvíce se mi líbila právě povídka první, která podle mě nejlépe odhadla tatínkovu povahu. Byla hezky humorná a nezdržovala. Mezi další, které vás zaručeně budou bavit patří také: Kapři pro wermacht, Ve službách Švédska a samosebou Smrt krásných srnců, po které je pojmenován celý soubor.
Také musím doporučit všem, určitě nešlápnete vedle!

Moje hodnocení: 10/10

Deník Anny Frankové

Tohle byla kniha, kterou jsem četla snad nejdéle ze všech. Nikoliv proto, že by byla kniha nějak moc dlouhá a nesrozumitelná, ale proto, že obsah knihy byl podle mě až moc autentický. Kniha to ani není tak docela, jelikož je to zkrátka deník, který napsala třináctiletá dívenka a její pohled na válku byl prostě takový, jaký život za 2.světové války byl. Anna byla vskutku velmi inteligentní a pozornou dívkou, která situaci, ve které se s rodinou vyskytne ne tak docela zvládala, ačkoliv se na první pohled zdálo, že válku ani nijak nevnímá. Ovšem, nikdo neviděla do jejího nitra, který ji sužovalo. Člověka při čtení deníku vždy profackuje vlna pokornosti a uvědomí si, jaké má štěstí, že něco takového nemusel zažít.
Z hlediska odborného je to dílo krátké, psáno jednoduchým jazykem, který se moc hezky čte a je samozřejmě psán deníkovými záznamy, které jsou mnohdy velmi krátké. Tuto knihu nedoporučuji všem, rozhodně bych jím nevnukla těm jedincům, kteří knihy z kánonu ani nečtou, protože skutečnosti z tohoto díla nemůžete jen tak okecat. Na druhou stranu je velké plus v tom směru, že Anna byla obyčejnou dívkou a ne žádnou spisovatelkou, u které byste musely vyjmenovávat všechny znaky jejího stylu psaní, ostatní tvorbu, nebo ledajaké životopisné údaje. Výhodou je, že snad každý má v podvědomí to, kdo Anna Franková byla.

Moje hodnocení: 8,5/10

Honba za štěstím

Jednou mi jeden člověk pověděl, že štěstí je rozhodnutí. Nezáleží na tom, co děláme pro to, abychom byli šťastní. Je úplně jedno, jestli máme víc přátel než minulý rok, nebo hezčí účes než bývalá našeho přítele. Tak docela jsem nerozuměla tomu rozhodnutí, říkala jsem si, jak se může pro štěstí rozhodnout? Jestli-že vím, že není nic, co by mě činilo šťastnou, nemůžu se jen tak rozhodnout, že šťastná budu. Zastávám totiž toho názoru, že šťastný může být ten, kdo je spokojený. Spokojený se svým životem, sám se sebou, s tím co má. A to je štěstí. Nebo ne?

Až teď si začínám uvědomovat, jak to vlastně myslel. Štěstí je individuální - není to něco, co by trvalo nepřetržitě - a proto je tak vzácné. Rozhodnutí pro štěstí spočívá v tom, že se vnitřně ponoříme do toho, co nás šťastnými dokáže učinit. Ale přesto... jestli skutečně šťastní budeme, to je otázka....

ÉLITE [Seriálové tipy]

Tahle španělská novinka od Netflixu je jedním slovem prostě bomba. Sympatičtí neokoukaní herci, Španělsko, elitní škola, španělština. To jsou klady, které vás - jestli-že jste podobně jako já milovníkem románských jazyků -, zaručeně dokope alespoň k pilotnímu dílu. Dějová linie sice není zbrusu novým tématem, ale můžu vás ujistit, že se jedná o svěží věcičku, která vám umožní náhled do španělské elity, ale i její střední vrstvy.

Oč vlastně jde?

Na prestižní elitní školu, která je plná španělských zbohatlíků, se díky stipendiu dostanou 3 pracující teenageři, kteří na zdejší lidi mají vlastní úsudek. Ten je v porovnání s druhu stranou menším zlem. Sledujeme jejich společné soužití během školního roka, které je doprovázené záhadou smrtí hlavní hrdinky Mariny. V tomto směru mi to trochu připomíná 13 reasons why, jelikož jsou v seriálu kostrbatě vyobrazeny výjevy ze současnosti, ve které jsou jednotlivý studenti zpovídáni. Co se skutečně stalo, se samosebou dozvíme až na konci série. Marina není ovšem v porovnání s Hannah citlivou vyvrhelkou, jako spíše rebelkou, kterou přitahují "špatní" kluci a problémy. Pochází z velmi bohaté rodiny a každý ji považuje za extrémně přátelskou a milou. Avšak později si proti sobě postupně všechny poštve.

Nebudu vám lhát, kouká se na to jedna báseň především díky hercům. To jsou zkrátka španělé, krása jim byla přirozeně dána do vínku, to já říkám pořád. Nepřipomíná to teď něco? Supr škola pro boháče, krásní herci, vskutku některé zvrácené vztahy - ne? Mě to občas příjde jako moje srdcová záležitost Gossip girl, ale když srovnáte americkou náturu s tou španělskou, uvidíte rozdílů hned několik. V tomto seriálu nevidíme pouze problémy španělských chudých lidí, kteří se zapletou do problémů jako je vydírání, vandalismus, drogy nebo krádež, ale také sledujeme příběhy muslimské rodiny, pocházející z Palestiny, která nám ukazuje jejich tradiční hodnoty a nutí nás na ně pohlížet také z jiné perspektivy.

Jak je to s postavami?

Jak jste mohli viz nahoru odvodit, postavy se v seriálu dělí na dvě skupiny - děti bohatých rodin a děti, kteří se o sebe částečně musí starat samy. Škála je tu ale širší a je jedno, jestli se dotyčný řadí do té nebo oné skupiny - od snoba až po naivní duši. Detailnější úsudek na jednotlivé postavy nechám na vás. Takže pokud vás baví podobné seriály, nebo seriály v tomto článku zmiňované, doporučuji. Určitě to nebude krok vedle a kdyby přece jen - je to zase něco jiného, ne?

Moje hodnocení:

9,5/10