Jestli jsem dle mého už za tento rok přečetla nejlepší knihu, je to jednoznačně tato.
Eleanor se má vážně skvěle je tragi-komická kniha, jejíž jednoduchost vás zkrátka dostane.
Gail Honeyman je britská spisovatelka, která si svou prvotinou podmanila čtenáře postavou
Eleanor, která se v běžném životě diví zcela normálním a obyčejným věcem. Zpočátku se vám může zdát jako taková příliš britská komedie v čele s klasickou podivínkou, která nekouká na televizi a chodí na depilaci intimních partií do salónů. Jenže v polovině knihy zjišťujeme, že Eleanor je vlastně velmi výjimečná osobnost, jejíž minulost je více než šokující. Toto je kniha, která v sobě nese mnohem víc než se na první pohled zdá. Její lehkost, vtipnost, moudrost. Krásu knihu neodhadnete hned na začátku, jelikož ji sami musíte objevit a ta se projevuje v jejím průběhu. Je to jako se samotnou Eleanor - kniha také potřebuje někoho, kdo ji pochopí, docení a vdechne jí pocit jedinečnosti. V Eleanořině případě to byl Raymond...
Po chvíli přemýšlení jsem si vybrala čtvereček neurčité bílé ryby obalený ve strouhance, důkladně osmažený, vložený do přeslazené housky a nečekaně ozdobený plátkem taveného sýra, povadlým kouskem salátu a bílým, slaným, štiplavým slizem, který vyvolával dost obscénní představy. Navzdory mamčiným snahám nejsem žádný gurmán, ale vím, že světem panuje skálopevné kulinářské přesvědčení, že sýr a ryba se k sobě vůbec nehodí. Vážně by to měl panu McDonaldovi někdo říct. Z nabídky moučníků mě nic neoslovilo, tak jsem si dala kávu - byla hořká a vlažná. Samozřejmě jsem se jí chtěla celá polít, ale naštěstí jsem si na papírovém kalíšku včas přečetla, že se člověk může horkou tekutinou opařit. Eleanor, to bylo o fous! řekla jsem si v duchu a tiše se zasmála. Začínala jsem mít dojem, že je pan McDonald docela ťulpas, i když - soudě podle nezmenšující se fronty - asi dost bohatý.
Podívala jsem se na hodinky, vzala jsem kabelu a oblékla si vestu. Nechala jsem zbytek večeře na stole - k čemu je jíst v restauraci, když vám ani neodnesou použité nádobí! To můžete klidně zůstat doma.
Oč tu běží?
Eleanor Oliphantová je třicetiletá účetní, která preferuje oslovení "práce v kanceláři". Bydlí sama, nemá žádné domácí mazlíčky, rodinu, přátelé. Okolí ji považuje za podivínku, ba dokonce blázna. Je svérázná a horko-těžko si někoho pustí k tělu. Ačkoli je to pro ní velmi těžké, prahne po lidské společnosti a porozumění víc, než kdokoli jiný. Přiznat si to však pro ní představuje neuvěřitelný boj... A jak se z toho teda milovnice vodky a věrná zákaznice Tesca vymotá?
Pocity, domněnky..
Popravdě řečeno, zprvu jsem si vážně myslela, že čtu neslanou nemastnou oddechovku, která je silně protkaná britským humorem. Znáte to, nijaký děj, vtipné pasáže, lehkost, čtivost. Avšak v polovině kniha obrátí o 180 stupňů a vám nezbývá nic jiného, než valit bulvy a hltat jednu větu za druhou. V té části pochopíte, že každá obyčejnost, které jste předtím nevěnovaly pozornost, zasahuje do děje nedílnou součástí. Uvědomujete si, jak jsou běžné věci, které nám ani nepříjdou, důležité a vlastně - jak je život krásný, když si ho udělat krásným dokážeme a když ty krásy okolo sebe máme. Eleanor se má vážně skvěle je kniha, která okouzlí naprosto každého, nehledě na cílové skupiny
Moje hodnocení
10/10
